Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ludmila Vaňková: První muž království

24. 1. 2008

Ludmila Vaňková

„První muž království“

                V roce 1309 nebyla v českém království situace nijak růžová. Na trůně seděl slabošský Jindřich Korutanský, manžel Anny Přemyslovny. Čeští páni ho sice uznávali po smrti krále Rudolfa Habsburského za svého pána, ale spokojeni s ním nebyli. Začínal se v nich vzmáhat odboj. Nikomu se jeho politika nezamlouvala, ani Rožmberkům, Valdekům, zástupcům církve, ba ani Jindřichu z Lipé, v té době královskému podkomořímu a maršálkovi zároveň, který se vyšvihl na první místo v království.

                Bylo mu 33 let, byl otec sedmi dětí a vdovec, neboť jeho manželka Anna, sestra pana z Valdeka, zemřela. Jindřich měl svou ženu rád, ale věrnost chápal po svém. Navíc byl po několik let zamilovaný do Elišky Rejčky a její útěk z Prahy s Fridrichem Habsburským ho velmi ranil. Jako dítě byla Rejčka provdána za Václava II. a porodila mu dceru. Po jeho smrti, aby uchránila sebe i dceru, a protože Jindřich z Lipé s ní odmítl odjet do Polska, provdala se za Fridricha Habsburského. Krátké manželství skončilo manželovou smrtí. Obě Přemyslovny – její nevlastní dcery, Anna i Eliška, ji nenáviděly. Když byla uznána její dědická práva, vrátila se Eliška Rejčka do Čech a usadila se v Hradci Králové.

                Jindřich ji jel navštívit. Rejčka, která ho opravdu milovala, chápala, že povolností pana z Lipé brzy omrzí a že si ho neudrží. Proto vždy v poslední chvíli couvla. Navíc ho dováděla k žárlivosti, neboť netajila, že ji navštěvuje i vévoda Fridrich. Ač se milovali, nedomluvili se. Jindřich se musel vrátit do Prahy, protože čeští páni měli nové plány.

                Mladší Přemyslovna Eliška nebylo dosud provdána. Bylo ji 18 let. Anna tušila nebezpečí. Znala Eliščinu pýchu, ctižádost a touhu po moci. Ještě horší bylo, že doposud neměla dítě a byla považována za neplodnou. Nakonec vymyslela, že přiláká Elišku na hrad, nechá ji oddat s jedním německým rytířem, který ji pak znásilní. Pak už ji těžko bude chtít za manželku Jan Lucemburský nebo jeho strýc Valram. Jindřich se o tom plánu dověděl a Elišku varoval. Věděl, že Eliška je do něj zamilovaná a že to už to není dětská láska, ale touha dospělé ženy. Ale miloval Rejčku a po trůně vedle Elišky netoužil. Především chtěl, aby Čechy měly schopného krále, proto Elišku usměrňoval, jak mohl. Jedině od něho si dala říci. Když poznala, že Anin plán je pravda, uprchla z Prahy. Byla pod ochranou českých pánů, jiní zatím vyjednávali s římským králem. Bylo dohodnuto, že Eliška pojede do Lucemburska. Jindřich měl za úkol zatím udělat pořádek v Čechách, neboť Jindřich Korutanský si pozval na pomoc cizí vojsko. Obsadilo mnohá města, mezi nimi i Kolín.

                Jednání v Lucemburku proběhlo úspěšně. Janova matka chtěla provdat Elišku spíš za Valrama, aby Jan, kterému bylo teprve 14 let, zůstal zatím s ní. Eliška se nakonec ale provdala za Jana. Do Čech s nimi přijela ještě Gertruda, chudá příbuzná, která byla Janovou matkou pověřena, aby ho zasvětila do tajů lásky. Protože byla opravdu hezká, stala se brzy po setkání s Jindřichem jeho milenkou. Když mu prozradila mu svůj úkol, okamžitě jí to zakázal. Bál se, že po Gertrudě nebude chladná a netečná Eliška Jana zajímat.

                Když přijel Jan Lucemburský roku 1310 do Čech, bylo třeba dokončit v zemi pořádek. Při jednom z nájezdů byl Jindřich z Lipé raněn. Protože se blížila zima a Kolín jim odmítl otevřít brány, unesl Rejčku, které město patřilo, aby mu rozkázala je vpustit. Neviděli se rok. Rejčka to považovala za čin milence a bylo jí divné, že ji Jindřich nechává na pokoji. Netušila, že díky zranění sotva stojí na nohou. Až když se dověděla, proč byla unesena, rozzuřila se a napadla ho. Obnovila mu zranění, ale neopustila ho. Postarala se o něj a pozvala ho do Hradce, až se uzdraví.

                Oběma bylo jasné, co se stane. Rejčka se bála, že Jindřicha omrzí, a tak ho brzy posílala pryč, aby se jí nenabažil a příště znovu přijel. A Jindřich, který žárlil jako čert, zuřil že se ho chce zbavit, aby přijímala jiné milence.

                O jejich vztahu brzy vědělo celé království i Eliška. Zuřila, nenáviděla Rejčku, protože věděla, že se s ní nemůže srovnávat. Stále tajně milovala Jindřicha. Vztah s Janem nebyl nejlepší. Porodila mu dcerku, ale jako milenka zklamala, a tak se začal poohlížet jinde, obzvlášť, když se narodila ještě druhá dcera.

                Jan si jednou postěžoval Jindřichovi, který vysvětlil Elišce, že se musí chovat vášnivěji, za což sklidil její nenávist, obzvlášť když veřejně přiznal poměr s Rejčkou. Ta mu připravila překvapení, když se u ní setkal s Fridrichem. Žárlivostí nepříčetný Jindřich v noci vyvolal hádku a Rejčka ho jednoduše vyhodila. Toho využila Eliška a obvinila Jindřicha z paktování s cizinci. Jindřich byl uvězněn na Týřově. Aby se na jeho stranu nedal druhý nejmocnější pán v zemi a jeho nejlepší přítel, Petr z Rožmberka, zasnoubený s jeho dcerou, bylo mu dovoleno oženit se s Violou Těšínskou, vdovou po Václavu III., kterou už deset let beznadějně miloval. Netušil, že si ho Viola bere z donucení, protože Eliška věděla o jejích stycích s panem ze Svojanova a hrozila vyzrazením.

                Jakmile se Rejčka dozvěděla, že je Jindřich uvězněn a proč, dávala si to za vinu. Sháněla pomoc, kde se dalo. A také jen díky ní byl Jindřich po půl roce propuštěn. Zraněný mučením, ale živ. S Rejčkou se už nechtěl nikdy setkat, ale syn ho přemluvil, aby jí aspoň poděkoval. Při setkání mu Rejčka padla k nohám a Jindřich pochopil, že se od ní nikdy neodpoutá. Miloval ji a teď věděl, že i ona jeho. Jenom jeho.

                V té době se Elišce konečně narodil dědic trůnu Václav, budoucí král Karel IV.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA